Čínská kaligrafie
Čínská štětcová kaligrafie je uměním, které představuje význačný rys mnoha asijských kultur. Mezi čtyři základní znalosti a dovednosti čínských vzdělanců se řadí Šu (kaligrafie), Chua (malování), Čchin (hra na strunné nástroje) a Čchi (strategické deskové hry). Kaligrafie je přitom pokládána za nejabstraktnější a nejvznešenější formu umění v čínské kultuře. Věří se, že dokáže prozradit hodně o lidské osobnosti.
Během císařské éry byla kaligrafie důležitým kritériem při výběru vysokých úředníků pro císařský dvůr. Na rozdíl od jiných technik výtvarného umění jsou všechny kaligrafické tahy trvalé a nezměnitelné, a vyžadují proto pečlivé promýšlení a jistou ruku. Právě takové dovednosti jsou však vyžadovány rovněž od úředníků a správců. U státních úředníků byla vysoce ceněnou dovedností právě schopnost zachovat si citlivost a vnímavost při vykonávání nezaujatých zákonných nařízení. Je sice nutné se podřídit předem dané struktuře slov, jejich provedení však může být zároveň nesmírně kreativní.
Správně vedeným tahem štětce s potřebným množstvím inkoustu a s ohledem na tloušťku a savost papíru může umělec vytvářet nekonečné variace stylů a forem. Na rozdíl od západní kaligrafie zde nejsou nepravidelné inkoustové skvrny a suché tahy štětce vnímány jako chyba, ale naopak jako přirozené projevy improvizace. Západní kaligrafie má naproti tomu tendenci směřovat k uniformitě, za jedinou dovednost je pokládána jednotnost znaků, která se blíží vzorovému typu písma.
Pro umělce ovšem představuje kaligrafie duševní cvičení, s jehož pomocí se koordinuje mysl a tělo, s cílem zvolit co nejlepší styl pro vyjádření sdělovaného obsahu. Jedná se o činnost, která vyžaduje velkou disciplinovanost, ale zároveň je velmi uklidňující a přispívá k tělesné i duševní pohodě. V historii prosluli mnozí kaligrafové svojí dlouhověkostí.
Štětcová kaligrafie se však netěší velké oblibě pouze v Číně. Za významný poklad svého duchovního dědictví pokládají kaligrafii také Korejci a Japonci. Na mnohých japonských školách je stále udržována tradice studentských soutěží v psaní velkých znaků, které probíhají na začátku a na konci školního roku. V Japonsku se rovněž každého půl roku koná slavnostní setkání na památku kaligrafického díla Lan-tching Sü od Wang Si Č‘, nejslavnějšího čínského kaligrafa z dynastie Ťin. Nejlepší kaligraf získává státní cenu Wang Si Č‘. Není tomu ještě dávno, kdy se od korejských vládních úředníků vyžadovalo, aby vynikali v kaligrafii. Hlavní výzdobou úřadu okinawského guvernéra je ještě dodnes rozměrné plátno s čínskou kaligrafií.
Mezi západní umělce, kteří se otevřeně hlásili k vlivům čínské kaligrafie na svá díla, se řadili např. Picasso nebo Matisse. Picasso jednou prohlásil, že pokud by se narodil v Číně, tak by se pravděpodobně stal spíše kaligrafem než malířem.