Arabská abeceda
Arabština, podobně jako některé další semitské jazyky, se zapisuje zprava doleva. Používá se 18 samostatných znaků, které se mohou nepatrně lišit podle toho, jestli navazují na některý jiný znak umístěný před nimi nebo za nimi. Neexistují zde žádná velká písmena.
Celá abeceda o 28 písmenech vznikne umístěním různých kombinací teček nad nebo pod tyto znaky. Do slov se většinou doplňují tři dlouhé samohlásky, tři krátké samohlásky se však běžně vynechávají (mohou však být případně naznačené pomocí čárek nad nebo pod písmeny).
Přestože se arabská abeceda, jak ji známe dnes, zdá být hodně odlišná od všech ostatních, má ve skutečnosti hodně společného s latinskou, řeckou, fénickou, aramejskou a především nabatejskou abecedou. Různé adaptace arabského písma používají také některé další jazyky, jako jsou perština, urdština nebo malajština.
Číslice, tak jak jsou známé ve většině zemí světa (1, 2, 3 apod.), jsou arabského původu. Je však zajímavé, že v mnoha arabských zemích se již dnes nepoužívají – setkáme se zde místo nich s číslicemi převzatými z hindštiny.
Kaligrafie neboli dekorativní psaní je v mnoha arabských zemích považována za jednu z nejvyšších uměleckých forem. Jedním z důvodů je skutečnost, že v islámském umění je zakázáno zobrazovat lidi a jiné živé bytosti.