Historie japonské kaligrafie
Pokud chceme sledovat historii japonské kaligrafie, musíme se vrátit zpět k jejím počátkům. Najdeme je v čínské kultuře, ve které se začalo používat písmo zhruba před 4 500 lety. Do Japonska dorazila kaligrafie kolem 6. století, krátce poté, co zde byl převzat čínský písemný systém kanji. V té době již byla čínská kaligrafie na poměrně vysoké úrovni.
Prvních velkých úspěchů dosáhla japonská kaligrafie na začátku období Heian, za života tří mužů přezdívaných jako „Tři velké štětce“ (neboli „sanpitsu“). Byli jimi buddhistický mnich Kúkai (774-835), císař Saga (786-842) a dvořan Tačibana no Hajanari (778-842). Na vrcholu popularity byl tehdy kaligrafický styl čínského mistra Jen Čen-čching (709-785) z období dynastie Tchang.
Tito tři kaligrafové našli v 10. a 11. století svoje pokračovatele ve „Třech stopách“ (japonsky „sanseki“), kterými byli Ono no Tofu, Fudžiwara no Sukemasa (známý také jako Fudžiwara no Sai) a Fudžiwara no Jukinari (známý také jako Fudžiwara no Kozei). Rozvinuli první svébytně japonský kaligrafický styl zvaný wajou. Forma, kterou vytvořil Fudžiwara no Jukinari, dala vznik škole Sesondži, zatímco styl Ono no Tofua vedl k založení školy Šou-žen. Z ní se později vyvinul styl Oie, který byl dominantní během japonského období Edo.
Japonská kaligrafie poté dále pokračovala ve svém rozvoji vycházejícím ze starobylých čínských tradic. Zatím posledním vývojovým stupněm je forma zen-ei šo, avantgardní kaligrafický styl, který se objevil po 2. světové válce. Japonská kaligrafie dokázala během své historie ovlivnit dokonce i západní umění, např. slavného kubistického malíře Picassa. V západní kultuře se dnes rovněž setkáváme s tím, že formální tisková sazba bývá příležitostně nahrazována štětcovou grafikou.