Kaligrafický štětec
Štětec (筆, fude) je nejdůležitějším náčiním kaligrafie. Symbolizuje mysl a tělo kaligrafa. Z tohoto pohledu je to mnohem více než jenom náčiní.
První štětce pocházejí z období 5000 – 3000 př. n. l. společně s počátkem období Yangshao kultury (仰韶文化). Hliněné nádoby byly zdobeny primitivními štětci. Samozřejmě nebyly ani trošku podobné těm stávajícím, neměly vlastnosti současných štětců jako je flexibilita, savost, životnost atd.
Prní štětce, které byly určeny pouze pro kaligrafii se objevily v období dynastie Shang (商朝, 1600 – 1046 př.n.l.), společně s „oracle bone skript“ (甲骨文, koukotsubun). V té době teologové známí pod názvem Zhen Ren psali obrazce a znaky na zvířecí kosti a ulity od želv, které byly následně upraveny nožem a nakonec potřeny rumělkou a černým pigmentem. Nápisy sloužily k náboženským účelům a při významných událostech.
Nejstarší nalezený štětec pochází z období před 2000 lety. Nalezli ho v Changsha (長沙), hlavní město provincie Hunan (湖南). Jeho historie sahá až do Warring States Period (戰國時代, 475 – 221 př.n.l.). Byl vyroben z chlupů králíka, které byly uchyceny na dřevěné rukojeti.
V dnešní době máme různé typy, velikosti a kvality štětců. Jsou vyrobeny ze srsti různých zvířat, ale používá se také i bambus, ptačí peří nebo lidské vlasy. Některé štětce jsou také vyráběny z nylonu, ty ale většinou slouží pro práci na velké ploše (takové štětce se namáčejí do nádoby s více jak 1litrem tuše). Největší štětec vyrobený z přírodních chlupů/vlasů byl vyroben v Tianjin v roce 1979. Je téměř 1,6m dlouhý včetně 20cm dlouhého konce štětce (konec chomáčku). Celý štětec váží kolem 5kg.
Vybrat někomu štětec je jako kdybyste pro někoho chtěli vybrat hudební nástroj. Musí potěšit umělce, být zvolen podle jeho povahy a stylu písma. Profesionální kaligrafici vlastní až stovky štětců. Na druhou stranu jedno japonské rčení říká: „Kukai (空海, 774 – 835) si nevybral svůj štětec. “, což znamená, že dobrý kaligrafik umí psát s jakýmkoliv štětcem.
Štětec je žijící objekt. Je z přírodních materiálů, jako jsou vlasy, bambus atd. Pokud se o něj budete dobře starat, vydrží velmi dlouho, i když to samozřejmě není nástroj pro věčné užívání. Výrobci štětců vloží do štětce 2 nebo 3 své vlasy (nejdelší vlas v celém štětci) a nazývají je „vlasy života“ (命毛, inochige). Jsou tlukoucím srdcem štětce, a jakmile ztratí svoji vitalitu a odumřou, celý štětec už je na „vyhození“.
Podle staré japonské tradice by štětce, které již „umřely“, měly být pohřbeny v buddhistickém nebo šintoistickém chrámu. Pro nás kaligrafiky, kteří jsme spirituálně zainteresování do umění kaligrafie, je štětec obohacením naší duše a nás samotných.